Narozky – už po třinácté Tak jsme letos s velkou slávou slavili výročí 13-ti let fungování oddílu, takže jsme měli možnost si připomenout, co jsme za ty roky zvládli a nezvládli, popřípadě co se nám povedlo nebo nepovedlo. Dle úsloví „co si nepochválíš sám, za tebe nikdo jiný nepochválí“ jsme se chválili. Ale nejen to. Mladším členům oddílu, zvláště pak nejmenším Medvíďatům, jsme mohli alespoň trošku (pomocí fotografií, vyprávění a kronik) přiblížit jak oddíl vypadal a fungoval v dobách, kdy tito malí, chundelatí a nemotorní tvorečkové (Medvíďata, aby nedošlo k mýlce) nebyli na světě.
Ale vezměmě to od začátku. Hned poté, co všichni došli po šipkách na školní hřiště pod Reiknechtkou a byli seznámeni s historií počátků Wozeyk rally, prohlédli si fotografie, přečetli zápis s historicky druhé kroniky byli postaveni před „improvizovanou Wozeyk rally“. Jak vidíte na okolních obrázcích, bylo to opravdu improvizované. Nicméně zábavné. Zvláště si povšimněte bezpečného obutí všech zúčastněných. Všichni známe problematiku ostrých předmětů na dětských hřištích… takto jsme se jakémukoli zranění bezpečně vyhnuli :o) Překonávání překážek (jinak skate-boardo-kolo-bruslo-in-lino areálu) bylo.. mno místy zajímavé.
Zvláště v závěrečném spurtu do cíle – a zde už docházely i síly. Pokud se podíváte pozorně na fotografie, zjistíte, že se (především jako autíčka) wozeykového klání zúčastnili i již zmiňovaná Medvíďata. A za výsledky, odhodlání a šikovnost se nemusí stydět. Spíše naopak – patřily k vítězům, vynalézavým dvojicím a rozhodně překvapením závodu. Už se na ně všechny už těšíme a doufáme, že posílí stavy družiny Veverek (ne že by to moc potřebovaly). Občas se i během jízdy odpočítávalo, přezouvalo, měnila se autíčka a vůbec se užilo moc legrace.
Ale zpět k narozeninových oslavám, repsektive hurá na další zastávku – tetokráte u Magiho v místech bývalé (a první) klubovny. Prohlížení první kroniky a alespoň nahlédnutí (přes zděné ploty dvorků) do míst „kde to začalo“. Medvíďata Magiho ani neznala a rozhovorem tuším Vzteklíka a Choroše „Kdo to je?“ – „Nějakej vtipálek“ mě osobně moc pobavila. I tak může probíhat první setkání s nejvyšším vedením :o)
…a zase šipky a šipky a šipky…ale ty už vedly do půjčeného (děkujeme mnohokrát Bubu a těm, kteří zapůjčili) prostoru kde započala pořádná oslava. Především se jedlo. A pilo. A prohlíželo DIApozitivy, a to z úplných počátků (0-tý a 1. tábor) až takřka do dnešních, aktuálních snímků. Dost často jsme se společně podivili jak se nám kdo v oddíle změnil/nezměnil, jak kdo vypadal a vůbec, jak to vše bylo a je.