Staroušovská oslava na Zmrzlíku 14.3.2004
Na narozeniny jsem odjížděl se strachem, ale špatná nálada mě pomalu opouštěla. Už v metru jsme potkali Gluma, na Butovicích byl Míňa s Alfou, Čekankou a kolem obcházel Propsi a Beduín, kteří si nebyli námi jistí (pravda je to už pár let co jsme se neviděli). Posléze dorazil ještě Chroust a Norik. Na nikoho dalšího už se čekat nemohlo, protože nám jel autobus, jenž v neděli jezdí po dvou hodinách. To však neplatilo pro mě. Já čekal na Kosťu, který jel vozem a nevěděl, jak se dostat na Zmrzlík. Společně s ním jel ještě Pavel a Olda. Na Zmrzlíku už nás netrpělivě vyhlíželi Magi, Ampér, Féfa a Mydla v obavách, že nikoho nepoznají. Myslím, ze poznali všechny, alespoň po pár malých nápovědách.
No a od této chvíle se už jen povídalo. O tom, kdo co dělá, dělal, či bude dělat. Také se vzpomínalo a to hned na několika frontách, podle toho jak byl kdo starej. Pomocníkem byly nástěnky ve zmrzlíkovské stodole, které jsme udělali z toho co skrývaly oddílový a naše soukromé archívy. Archiválie to byly opravdu pěkné. Například úplně první náborový plakátek, staré NOMI, průkazka ČSTV klučiny Magiho, mnoho zvolání co někomu ulétla, jako například – Koho chleba jíš, toho písek nezasype, ale i spousta dopisů, zpráv a spousta dalších neopakovatelných věcí.že to dopadne jako posledně (desátých narozenin se účastnili jen dva lidi – Chroust a Skrblík). Ozvalo se sice pár lidí, že přijdou, ale hned ráno mě vzbudila smska od Emana, že jako nejde. A tak na mne dolehl opět ten pocit, jaký má člověk když něco dlouho připravuje a ve výsledku vlastně zbytečně.
Povídání pokračovalo i poté, co jsme se přesunuli na kopec, k ohni a buřtům. Tam jsme též donesli dvě velké bedny plné kronik a alb fotek. Někteří ani nevěřili svým očím, jak tehdy vypadali, na co všechno už stačily zapomenout, nebo co byli schopni do zápisu v kronice napsat.
Během dne ještě dorazil Hurvajs, Pišťouřík a na chvilku se objevil i Kontík povědět nám svou historku o praseti a kůzlátku z Točníku. Mezi tím vším pobíhala dohárávající Barka neustále pronásledovaná Nerem ( zmrzlíkovským vlčákem). Odpoledne ještě čekala některé odvážlivce hodinová jízda na koni. To už svítilo slunce a rozhodně to stálo za to. Bylo toho vskutku tolik co říct, že ani nedošlo na kytaru, kterou jsme měli v záloze pro případ nudy.
Nakonec se v průběhu dne objevilo 12 bývalých členů ( Ampér, Glum, Chroust, Kosťa, Hurvajs, Alfa, Čekanka, Beduín, Pišťouřík, Propsi, Pavel, Olda) a 8 současných (Magi, Mydla s dětma, Bob, Míňa, Féfa, Norik, Růža a já Hejkal). Tedy suma sumárum 20 lidí.
Hejkal