Hned zkraje července jsme vyrazili do Údolí děsu pod Vylomeným zubem, abychom zde po patnácté mohli uskutečnit náš letní tábor. Někteří již do broumovského kraje vyrazili poněkolikáté, někteří poprvé. Jedno jsme ale věděli všichni. Že následující tři týdny budou stát rozhodně za to a musíme si je pořádně užít. Já si tábor opravdu užil a už se těším na ten příští. Ale zpět na začátek.
Stavba letos byla o den kratší, ale i tak se všechno podstatě stihlo. Ono když to pořád vypadá na déšť, tak pracovní tempo může být i několikanásobné. I díky křovinořezu, který nám pomohl v boji s neposekanou loukou, dokud se tedy neza Postavit stany, tee-pee, další drobné a větší stavby a opravy, vztyčit stožár a vlajky nahoru – mohli jsme začít. A událo se toho opravdu mnoho.
Celému táboru samozřejmě tradičně vévodila etapová hra. Naše tři družiny, již od jara keltské kmeny, soutěžili v etapách o úkony, které jim umožnili co nejlepší stavbu jejich vesnice. Letošní hra (ti co byli vědí) totiž probíhala, jak v reálu, tak na herním plánu, kde se stavěla vesnice. A o to šlo – mít nejhodnotnější ves. Etapy byly nejrůznější. Od výroby spon či marmelády, přes Velký lov, slaňování až po oheň na vodní hladině. Nechyběly samozřejmě střety s Římany, které vyvrcholily velkou bitvou za vycházejícího slunce. Slavně zvítězili Keltové, poté, co ve skalách, za opravdu působivé atmosféry a na naprosto dokonalém místě, umístili své posvátné samorosty. A na konec se v hexovém plánu rozhodovalo o kvalitě jednotlivých vesnic a pořadí kmenů. Zvítězil kmen Jamů (Pavouci – 285 bodů), druhé se umístily Ardillas (Veverky – 270) a bronzově dopadli Kvádové (Krahujci – 242).
Ovšem „Kládám“ se stejně říkalo Jeťáci. Kdo je zná, ví. Tím jsem se přesunul k tomu, co se dělo mimo etapovky. Prostřední týden s námi již tradičně strávila Medvíďata a někteří Starouši pro změnu vyrazili na šestidenní putování po Polsku a Orlických horách. Prý bylo hodně veselo. Putovaní zakončili únosem Lucky při hlídce a dokonalým úklidem tábora.
Prostřední slavnostní oheň proběhl dle plánu za účasti všech a pod širým nebem a byla to paráda (spolu s Járou a Bóžou jsem měl nejlepší výhled). A oheň to byl slavnostní s veským S, neboť další tři lidé, Éter, Vašek a Bidlík, splnili Nováčkovské zkoušky a stali se tak řádnými členy oddílu. Sněmovní tee-pee ostatně bylo tou dobou pod tvrdou okupací vosího roje. Tradičně nebyla nouze o staroušovské výsadkové hry, tentokráte „podle kategorií“. A poprvé se dostalo i na Mydlu. Do Polska se letos dostal každý s pasem či občankou, neb jsme podnikli celkem náročný, ale krásný výlet. Dokonce dvakrát jsme uskutečnili saunu v inity a dokonce dvakrát navštívili Kačák (no, prý tu jsou nějaké zkostnatělé tradice, nevím). Kromě již zmiňovaných nových členů, přibili další tři „zlodějské ruce“ a hlavně Honda a Lucka splnili Tři orlí pera. Jak jsem již na začátku napsal, tak se toho stalo hodně (a ještě víc) a byla pronesena nejedna smrtící hláška (zejména Jeťáky nebo Éter, potom co si sedla…).
No prostě byla zábava a pohoda, a obojí vydrželo až do konce. A tak při cestě domů jsme asi zázrakem jeli až na nádraží autobusem a s trochu novými, barevnějšími účesy a ocejchovaní. Listem na noze a dobrou náladou.
Míňa
P.S.: Pro ty, kdo neví, tak za názvem tábora je schovaný bagr. Náladu nám nezkalil, byť se o to zdatně pokoušel.