Na začátku mého vyprávění, bych rád uvedl, že letošní tábor oddílu Ginkgo byl ten nejstudenější a asi i nejvlhčí tábor, co jsme kdy zažili. Vraťme se tedy společně do posledních dnů letošního června. Protože se mezi námi vyskytli tři jedinci, kteří v té době nemuseli do školy, rozhodli jsme se pro představbu stavby tábora. Ve čtvrtek 29.6.2000 jsme tedy ve složení Hejkal, Féfa a já, tedy BoB vyrazili a dojeli na naše tábořiště v Údolí děsu pod Vylomeným zubem v Broumovských stěnách. Mimo zjištění, že není posekaná louka, proběhlo vše hladce. V sobotu dorazili ostatní stavbaři a stavělo se na plno. V pondělí pak konečně dorazili i ostatní a tak mohl tábor začít. Nejprve však bylo potřeba dostavět stany pro všechny, což bylo také to poslední, co nám chybělo, to znamená, že představba zaznamenala úspěch.
Prvním slavnostním vztyčením vlajky a slavnostním ohněm jsme tedy oficiálně zahájili letošní tábor. Dále již následovaly dny řízené táborovým řádem. V nich se především odehrávala letošní celotáborová etapová hra, která inspiraci hledala ve starobylé incké říši, ale odehrávala se v tomto století. Všichni se totiž snažili jít ve stopách Čechoameričana Tomana, který v Peru prováděl archeologický průzkum a tajemně tam zahynul. A tak všechny tři družiny překonávaly nástrahy, které jim do cesty stavěla příroda, nepřátelé a osud. Mezi ně patřilo prolézání jeskyní, stavba lanovky pro nákladní mulu, noční výstup na horu k zaměření neznámého světla, lezení po vysokých stromech s hledáním skryté dutiny a přenocování mimo tábor. Nutno říci, že všechny tyto úkoly zvládli všichni povětšinou se ctí a čistým štítem. Na závěr naší hry, kterou jsme nazvali INTIHUATANA (to je podle inckých mýtů místo, kam se připoutává Slunce) po několikadenním putování všichni slanili do jeskyně se zlatým pokladem a spoustou náhrdelníků. Každý si mohl na památku odnést jeden.
Menší krize se odehrávala třetí den. Ne třetí den tábora, ale třetí den neustávajících dešťů. Ostatně, na vše pronikající vlhkost a lezavou zimu jsem upozorňoval již na začátku tohoto vyprávění. Když se brodíte po kotníky bahnem a je to něco mezi bruslením a lyžováním, tak Vás nutně napadne otázka, proč to všechno vlastně děláte. A pak Vám to dojde: Protože se Vám líbí to všechno ostatní. Ta čirá rána v údolí, čistá ledová voda v potoce, nebe (někdy tmavě modré, jindy zas plné mračných hradů, či přiklopené nízkým šedým příkrovem, v noci plné hvězd), nebezpečné skály, hluboké lesy, červánky a večery strávené u táborového ohně. A pak ještě plno drobností: rosa v trávě, kamarádův smích, povedená večeře,…kdo nezažil, neuvěří.
Už teď se zase těším, až se za rok zase sejdeme na táboře, ale do té doby nás čeká plno jiných dobrodružství, kterých se už také nemůžu dočkat.
BoB