Nacházíte se právě na stránce, věnované oddílovému časopisu – občasníku zvanému Půlnočník. Najdete zde archiv minulých čísel, která si můžete prolistovat online (čili ekologicky!), ale i stáhnout a vytisknout. Pokud si chcete číslo Půlnočníku vytisknout a přečíst jako „knížku“ ve formátu A5, je třeba si pédéefko v programu Adobe Acrobat uložit jako brožuru a tisknout teprve tu (oboustranně). Podrobný návod naleznete třeba zde.
Připravují se samozřejmě i nová čísla (která zpravidla přichází ve chvíli, kdy se nashromáždí dostatečné množství příspěvků). Tedy pokud byste rádi otiskli svůj článek, povídku, pohádku, báseň, či jiné autorské dílko, neváhejte a spojte se s redakcí (buď naživo s Val nebo na mailu valeriestyl (at) gmail.com).
— následuje text od bývalého šéfredaktora Půlnočníku Norika —
Než se začtete do jednotlivých čísel, rád bych, aby jste si přečetli následujících pár řádek. Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem, kteří se na Půlnočníku od kolébky podíleli. Ať jej připravovali jako celek, nebo dodávali jen krátké články či šotky. Ať jej sestavovali, tiskli a nebo sešívali. Bez těch všech by nebylo vyšlo tolik unikátních čísel jednoho oddílového časopisu. Mezi nejvýznamnější redaktory patří jistě Ampér, Majda, Magi, Mydla, Hejkal, Bob, Glum, Míňa, Féfa a mnozí přispěvovatelé jako Jabko, Drákula, Máša, Norik a další.
A teď už hurá do čtení. Jen bych čtenáře upozornil, že čísla jsou řazena od nejmladších po nejstarší a komentáře se tedy vztahují k číslům výše uvedeným.
Taktéž je mezi ranými čísly uveden Bobův článek Historie Půlnočníku – začíná úplně dole a čte se po odstavcích směrem nahoru.
A tak v roce 2022 přecházíme opět do offlinu. Jestli (a kdy) se můžeme těšit na další číslo jako vždy záleží na těch, kdo se rozhodnou přispět!
Po velké (několikaleté) pauze přichází další tři čísla Půlnočníku – všechna vydaná v roce 2020 (v dubnu, říjnu a prosinci). Tato tři vydání vyšla na popud covidové pandemie a následného lockdownu, během kterého musela být na delší dobu nejprve utlumena a následně úplně přerušena oddílová činnost. Toto nepříjemné období přineslo málo dobrého, ale pro oddíl znamenalo, že jsme se mohli naučit zase něco nového. Schůzky i vedoucovské rady jsme tedy přesunuli do onlinu (na platformu Discord) a Půlnočník vyšel online a byl rozeslán do emailových schránek rodičů.
Tato čísla jsou speciální v několik ohledech – kromě toho, že jsou neobvykle obsáhlá (moc jsme si chyběli a tak se mnoho vedoucích i dětí s radostí zhostilo tvorby příspěvků), jsme se snažili i využít charakteristik online prostředí a naleznete zde hypertextové odkazy na videa či mp3 soubory, které čísla rozhodně ozvláštnily. Půlnočník č. 83 vycházel jakožto adventní speciál, tedy každý prosincový den až do 24. vycházela část – kdo chtěl, mohl si je jako adventní „okýnka“ otvírat na Google Disku. Poslední, co tato čísla přinesla je nové půlnočníkové vedení – 81, 82 a 83 vyšla přičiněním Val, která se pak na prvním fyzickém čísle naučila, že je potřeba vždy počítat s tím, že stránky musí být kvůli tisku dělitelné čtyřmi! :))
V tuto dobu Míňa po velmi dlouhé době předal své redaktorské žezlo dál. Půlnočník má od této chvíle nového šéfredaktora. Novější čísla jsou tedy dílem Norika a posléze na místo novopečeného tatínka nastupuje Eliška.
V tomto období na podzim roku 2002 se udála zásadní změna v procesu výroby půlnočníku. Bob, tehdejší šéfredaktor, nám jako dárek k Vánocům připravil nový vzhled Půlnočníku. V redakci spolu s Bobem Půlnočník připravují Míňa a často Féfa, který Půlnočníky tiskne a sešívá.
A jsme u tohoto kulatého čísla 30. (Ještě chvilku a doženeme i Magiho!) Toto číslo vzniklo společným úsilím mnoha lidí, kterým bych chtěl tímto poděkovat. Svůj přízpěvek mi poslali téměř všichni. A jsme u toho proč jsme to zvládli: dalo by se říci, že díky moderním komunikačním technologiím. Jak jsem psal na začátku, tak jsem nemocný a nemůžu z domu a ostatní rádcové bydlí daleko. Ale mám telefonní připojení na Internet (počítačovou síť) a ostatní k němu mají také přístup. A tak díky tomu, že se tento Půlnočník připravuje na počítači, mohli ostatní napsat svoje příspěvky doma, nebo ve škole na počítači a pomocí Internetu mi je poslat. Já k těmto příspěvkům přidám svůj, dále pak plán akcí a tento článek. Celé to pak nasázím do jednoho speciálního souboru a ten opět prostřednictvím Internetu pošlu Glumovi. Ten pak celý Půlnočník vytiskne. Asi Míňa ho nakopíruje a někdo další sešije. Pak jej dostanete pod stromeček.
A tak jsme díky dělbě práce (každý ze Staroušů dodal jeden článek) a moderní technice (poslali mi je e-mailem) zvládli vydat tento Půlnočník a skoro nikdo nemusel nikam nic nosit a já na něm mohl pracovat i nemocný. Na příkladu našeho časopisu Půlnočník vidíte, že se někdy ty moderní technologie mohou i hodit.
Za pozornost děkuje BoB
Č. 29 bylo již celé připraveno na počítači v Pekle, vytištěno, byly dokresleny malůvky a pak nakopírováno a sešito. Ke kopírování nutno dodat, že nebýt Pekelné kopírky, tak žádný časopis, natož Půlnočník, pravděpodobně nemáme. Poděkujte tedy Magimu a Mydle.
Č. 23 je zajímavé (mimo jiné) tím, že v něm byla otištěna Mášova skvělá básnická, či spíše textařská kopírovací práce: Skákal pes.
Dalším významným milníkem v dějinách našeho časopisu bylo vydání č. 26. A to hned dvakrát!
- Byla v něm totiž prvně otištěna barevná příloha. A sice Magiho vyprávění o plutí po kanále Botiči – Rio Botičo.
- A také jsme se, snad navždy, zbavili problémů s obtékáním rámečků textem. A to díky Glumově práci, který převedl do digitální podoby všechny kreslené rámečky, prostě je naskenoval, a upravil to celé tak, že se nyní dá celý Půlnočník připravit a upravit ve speciálním programu na počítači.
Výroční 20. Půlnočník vyšel speciálně k 10. narozeninám Ginkga. Jiný pamětník, tedy Hejkal, tam sepsal stručný výběr z historie našeho oddílu.
A teď pozor: číslo 14. vyšlo 2×! Ano, vidíte dobře, dvakrát. Tiskařský šotek si zařádil a bylo. To první vydání bylo speciální předtáborové, plné písniček a to druhé bylo takovéto: Od 2 čísla 14. se Plán akcí vyskytuje na předních stránkách, neb jest to věc asi nejdůležitější a neměla by nikdy uniknout Vaší pozornosti a přečtení! Vychází příloha Válka s mloky.
Číslo 15. z pochopitelných důvodů přeskočíme…
Od čísla 11 se v přípravě Půlnočníku začíná více užívati počítačové techniky a druhá novinka – vychází komiksová příloha na pokračování – Chata v Jezerní Kotlině. Mělo to tenkrát trochu mouchy, protože text tištěný přes nakopírované obrázky je neobtékal, tak jako dnes, ale přetékal. Prostě byl text přes okraje, což vypadalo nehezky. Mistrem v zarovnávání těchto okrajů, tak aby obtékaly se stal Hejkal a pouze jemu vděčíme za to, že v dalších vydáních se nešvar přetékání již neděje.
Číslo 3 mělo již barevnou (světle zelenou) obálku a od čísla 6 se objevují kreslené okraje, tak jak je znáte dnes. Tyto okraje nakreslil převážně Ampér (pozn. Kdo neví, kdo to byl Ampér, tak se zeptá některého stařešiny). Avšak vnitřní obsah byl stále napůl psaný, napůl tištěný. Fotografie jsou od té doby na stejném místě a píseň se už také uhnízdila na zadní straně asi natrvalo.
Jak se to celé vyrábělo? No, tak, že se texty vpisovaly do ofocených předkreslených rámečků (originály jsou stále pečlivě schované v Magiho archivu), případně se tam vlepovaly texty vytištěné na počítači. Plán akcí býval veprostřed.
Tak tedy: Nejstarší číslo, které mám, je pravděpodobně č.2. Pravděpodobně proto, že to tam není nikde napsáno. Desky byly bílé, stránky bez kreslených okrajů, ale titulek Půlnočník byl již na svém místě, téměř v dnešní podobě a fotka tam taky byla. Obsah byl napsaný porůznu – něco rukou, něco na stroji, něco na počítači. A strašně se mi to tenkrát líbilo, že máme vlastní časopis.
Historie Půlnočníku
(Bobův článek k 30. číslu)
(pozn. redakce: Článek se čte po odstavcích odspodu nahoru.)
Než se začtete do jednotlivých čísel, rád bych, aby jste si přečetli následujících „pár“ řádek:
Jelikož jsem byl delší dobu nemocen, stala se organizace vydání jubilejního 30. čísla Půlnočníku poněkud složitější, avšak, jak to nyní vidím, přeci jen jsme to zvládli a já chci napsat proč. A to právě souvisí s historií Půlnočníku samotného, i s dějinami jeho přípravy a vydávání.
Začalo to hodně dávno… Ať chci, nebo ne, stal jsem se již oddílovým pamětníkem a tak si pamatuji, jak to kdysi vypadalo, nejen v oddíle, ale i s Půlnočníkem. Tenkrát jsem jej sice nevydával, ale četl jsem jej. A mám je dodnes schované v šuplíku. Ale abych mohl napsat tento článek, tak jsem si je vytáhl ku pomoci na denní světlo.
pokračování viz výše