O staroušovské družině

Kdysi v pradávných dobách vypadal oddíl poněkud jinak než dnes. Když jsme s oddílem vyráželi na výpravu, bylo to z dnešního pohledu jako kdyby se jelo na výpravu družinovou. Nebylo zvláštností, že se tábora účastnilo deset dětí a čtyři vedoucí, nebo že na jednodeňku vyrážel jeden vedoucí a dvě děti. To už je ale historie devadesátých let.

Postupně se oddíl rozrůstal a měnil, vznikaly nové družiny včetně té staroušovské, která byla ale jen jakýmsi formálním seskupením rádců a vedoucích. Až pak přišlo září 2022 a s ním přešlo do Staroušů spousta starších dětí. A najednou máme skoro na každé dítko jednoho rádce či vedoucího. Jak to teď udělat, aby oddíl zůstal dětským oddílem a zároveň se starouši nenudili? Rozjíždí se tedy pravidelná činnost staroušovské družiny, která by měla být na oddílovém dění z velké části nezávislá.

Máme své schůzky a výpravy. Ale nebojte, příprava oddílového dění, vymýšlení programu či etapových her bude stále na programu. Jen nás prostě nebudete tak často vídat všechny pohromadě. Je to celé pro nás experiment, který již v minulosti párkrát vystrčil růžky, ale neměl dlouhého trvání. Letošní situace je ale od předchozích odlišná především co se týká zápalu Staroušů se oddílu dále věnovat. Tak si držme palce, ať to celé vydrží.

Staroušovský puťák – Podzimka 2022  

První větší výpravou staroušovské družiny byl říjnový puťák, který jsme zakončili na podzimní výpravě v Desné společným oddílovým slavnostním ohněm. Nebudu tu nijak zásadně rozepisovat co vše se dělo. Snad jen že na cestu se vydali Hejkal, Pája, Kŕťa, Ondra, Bubák a Pepan. Výjimečné bylo především počasí letního charakteru, které nás neopustilo po celou dobu putování. Kraťasy a tričko a posezení u ohně dlouho do noci. Dobré jídlo, především epesní mexické fazole. Cesta nás vedla ze Železného brodu, přes Kozákov, Semily, kde se k nám přidali Růža a Kozobák. Dále jsme šli podél Jizery a Kamenice, přes výstup na Cimrmanovu vyhlídku, kde jsme přibrali Sysla a se putování zakončili nad Desnou hrou s dětmi hrou na pašeráky.

Celkem jsme ušli 56 km. Zajímavé bylo i to, že jsme každou noc chtěli spát v lese, který tam však nebyl, protože ho sežral kůrovec. Takže jsme nakonec spali v nějakém malém ostrůvku buků, či ještě nesežraných smrků. Cestou jsme probrali spousty zajímavých věcí od seriálů, přes hry až po oddílové dění. Byly zbořeny nějaké mýty, například že existuje něco jako alomatka (Google – měli jste na mysli “alumatka“) nebo že moréna je ryba, není, je to útvar vytvořený ledovcem, ryba je muréna. A došlo i na seriózní vymýšlení etapové hry.

Za všechny zúčastněné, povedená akce.

Hejkal